Stružnice - Jezvé

 Poslední aprílový den vyjížděla mládež ze Sandau s dlouhým povozem do obecního lesa pro pěkný dlouhý štíhlý smrk. Tento byl pak slavnostně přivezen na Žandovský Marktplatz. Zde byl zbaven kůry a špička byla slavnostně ověšena barevnými fábory a věncem z chvojí. V podvečer byl máj zasazen do připravené vyhloubené jámy a řádně zaklínován, aby byl odolným vůči větrům a nepřízni počasí. Poté se všichni dali do společného vyhnání čarodějnic, které prý tuto noc páchají nejvíce škody na dobytku i úrodě. Slétají se na košťatech na kopec Schossenberg, kde jest brána do podsvětí. Ostrostřelci stříleli ze svých štuců a mládež procházela městem a práskala biči až do pozdní noci. Na další den 1. máje musely býti všechny čarodějnice zahnány. Máj stál ve své celé kráse a šuměl svými fábory ku obdivu celého města. Posledního máje, tedy o poslední májové neděli byl slavnostně kácen za divadelního představení, jež se kolem máje dělo. Celé město, staří i mladí bylo shromážděno kolem máje. Kolem máje pak tancovali chlapci s děvčaty kolečko než přišli dřevorubci a máj skáceli, nato se dostavil hajný, aby rozdával pokuty a trestal opovážlivce jenž strom pokáceli, závěrem byl zvolen májový pár, nevěsta a májový ženich. Poté pan hajný máj vydražil a po tomto aktu celý průvod mládeže a herců obcházel městem za zpěvů hudby celý průvod pak směřoval do hostince kde byla uspořádána májová veselice. Odpoledne 21.července vyjíždělo se s velkým žebřiňákem do okolí shánět dřevo a roští, objížděla se stavení a sbírala se stará ometená košťata. Vše se pak sváželo na Josefsberg na velikou hromadu. Jakmile padlo šero, vycházel z Marktplatzu průvod ze zapálenými pochodněmi směrem ku Josefsbergu. Zde pak za svitu pochodní pan Franz Matzke vyhrával na harmoniku a s ním všichni zpívali píseň. Poté byla přednášena báseň. „Schlage zum Himmel lederner brand,Vufe mit feurigen zungen ins Land. Frühling du Fraumer, dein Reich ist beendek,Die Sonne fot Nieder von div sich gewendet Allen, was Not und verderben gestihtet,Was uns im innersten Marke vergihtet, Reists aus der herzen, werhts in die glut,Brent sie zu asche, die Schlangenbrut!  Schwort auf der Heimat feiliger Schole, Deutsch soll sie bleiben, komme was wolle Komme was wolle Gluek oder LeichDeutsch soll sie bleiben in Ervigheit!“ Poté zazněla píseň: Flamme empor, Stejge mit lodernden Scheine….dabei. Potom byla zapálena vatra. Plameny záhy pohltili proschlé roští a celá vatra stála v plamenech. Do jejích plamenů byla vrhána stará ometená košťata, jež se pro toto schraňovala po celý rok. Všude pak kol dokola po všech kopcích hořely ohně od Josefsbergu, přes Bockner Hofe, Kosel, Hütberg, Silberberg, RabensteinHofe, prostě v celém kraji. Jejich plameny ozařovali hory naší vlasti. Když se oheň zmenšil pak se přes něj skákalo. Nejprve mládež a potom děti.  Po ustanovení požární stráže odcházelo se společně domů. Druhý den si hospodáři přicházeli pro popel a ten zahrabávali na svých polích aby jim nic neuškodilo. Po roce 1945 již nezahořeli ohně slunovratu na našich drahých kopcích, na kopcích otčiny.